Tři coury a jedna střela

Když jsem žil v Praze, strašně jsem se těšíval do Brna. Z nádraží jsem chodil pěšky a vzpomínám, jak cca někde kolem Svoboďáku, kde se tehdá ještě netyčila dnešní brněnská chlouba, ze mne vždycky všechno spadlo a bylo mi dobře. Dnes se paradoxně podobně těšívám z Brna do Prahy, dalekýho světa plnýho neřesti, zlata a úsměvů domorodých žen, kam nemusíte plout týdny s La Santa Maríou, ale tři hodiny s Českejma drahama (když dobře fouká vítr). Ubytoval jsem se v Emmy, co stojí vedle IKEMu na kraji Krčšského lesa. Kdysi jsem tu strávil důležitou noc po orientačním závodě Zlatá Eppendorfka a v Krčáku natrénoval na většinu PIMů a půlPIMů. Běžecký vzpomínky mám obvykle navázaný na audioknížky. Třeba nad Sand Beach si jasně pamatuju místo, kde zavraždili Claudiovu první ženu. Tady mluvila Madeleine Albrightová. A někde za soutokem Svratky a Svitavy Ross Ulbricht přešel z obchodování s trávou a houbičkama na heroin a střelné zbraně. Když jsem běhávál v Krčáku, audioknížky jsem ještě neposlouchal...

 Na jaře se mi (zčásti i díky covidu) povedl perfektní maratonský tréninkový cyklus, odběhala jsem téměř všechno, co bratři předepsali, a na konci zaběhla moc pěkný osobák. Bylo mi jasné, že taková situace se už nemusí opakovat, a taky ne. Ale to si člověk může pětkrát říct a stejně si to neuvěří. Podzimní maraton je jedna velká frustrace. Prázdninové služby, dovolené, drobné nachlazení, vždycky odtrénuju deset dní a něco se stane, krok dopředu a dva kroky zpátky. Tak se s tím pomalu smiřuju a snažím se hlavu zvyknout na to, že prostě stihnu, co stihnu, v Berlíně tomu dám maximum a že třeba dítěcí neštovice jsou mimo moji kontrolu. Zdravím od průduškového čaje.

Někdy si říkám, jestli bych začala běhat bez sociáních sítí a aplikací. Možná ne, Endomondová výzva v roce 2016 byla jedna velká jízda. A pak si taky říkám, jestli všechny ty hodinky a aplikace potřebuju. Hodinky jsou fajn. Nemusím běhat se stopkama na dráze a pořád plus mínus vím, jak daleko a jak rychle běžím. Díky hodinkám vím, že tenhle strom mám od domu asi kilometr a tyhle dvě břízky asi dva a půl. Hlídaj mi úseky a buzerujou mě, abych zpomalila. Přiběhnu domů, zmáčknu stop, vlny se zavlní, stane se kouzlo a můj výběh se přesune do aplikace. Aplikace je taky občas fajn. Mít tréninkový deníček se vždycky hodí, naučili mě to na Futru, člověk vidí pokroky, nepokroky, vzory a trénink má nějaký systém. Je míň pracné, než přepisovat běhy do sešitku nebo do excelu. U delších výletů se ráda koukám, kudy jsem šla a kde jsem bloudila. Přidávám fotky. Inspiruju se z cizích tras a plánuju vlastní dobrodružství.  No a pak je tu ta sociální stránka. Stačí jeden klik a celej svět se může po...

...kdy si maté chuť poskočit, i když máte v každé ruce 15kg primalexu. Vymést pavouky a na chvíli se kochat čistě natřenou, krásnou bílou zdí... než se na ní objeví první otisk kočičí tlapky. Kdyby tak šly schovat do zavařovačky na dobu, kdy je vám z celýho světa do pláče, ze sebe nejvíc. Když běžím v pondělí reparát na nedělní Long, začnout mne po 4km bolet nohy. "To není dobrý," říkám Igorovi, kterej má výčitky, že mne včera nechal na holičkách , i když mu po stý opakuju, že slovo depresivní v popisu aktivity se ho nijak netýká. Prodlouží si tréning na hodinu, takže od něj vybíhám s desítkou v nohách a sedmnácti před sebou. A to už nezní tak hrozivě, 17km. Nebyl bych to já, abych si sem tam nepřidal ocásek, ale v zásadě se mi daří držet cestu. Kopec za Antroposem vyběhnu ani nevím jak, nechce se mi věřit, že už jsem nahoře. Dolů zrychlím a nezastavím se až do cíle, 5:44min/km, to by šlo. A Trenérka mi to lajkne, takže běhat o půlnoci už je asi v cajku. Než definitivně vyt...

Kdyby si někdo dělal obrázek o běhání podle tohoto blogu, bude mít dojem, že běhání je něco jako návštěva u zubaře. Píšeme tu hlavně o dnech, kdy se nám nedařilo. Ani tento zápisek nebude jiný. Neděle náročného týdne. Hlava v pejru, spánkový deficit o výši státního dluhu. Ale dneska to je dobrý, dneska běžím s Igorem, říkám si odpoledne. K večeru přijde bouře a blesky a zpráva od Igora, že na radaru to nevypadá dobře. Žena ho nepustí. Píšu z šaliny, že pršet už přestává a blesky daleko. Igor uspává dcerku, z jeho mobilu odpovídá žena a je poměrně přímá. Vybíhám. Docela rychle, což je chyba. Jako ostatně skoro vždycky. Lukáš Werner píše na Deníku N o svém prvním 24h závodě :  Kde přesně vede hranice mezi hrdinstvím a nerozumem? ... Pomůže takový počin člověku, nebo mu spíš ublíží? Jsem relativně zdravý člověk, který se oproti [závodnici na 48h s rakovinou] na okruhu trápil jen polovinu času, a i tak kolem mě musí rodina už několikátý den kmitat a jsem víceméně k ničemu. K normá...

Mezi mladšími lidmi je běžné, že se před párty ve městě sejdou u někoho doma na rituálu zvaném Vorglühen  (doslova prozáření ). KitKatClub motto:  Dělejte, co chcete, ale dodržujte dress code! ( googloval jsem si to a kupodivu není cílem dojít oblečený jako tyčinka KitKat) Trabant  je německé slovo pro družici a pojmenování bylo inspirováno z úspěchu sovětského Sputniku v roce 1956. (Je v Berlíně muzeum trabantů? Samozřejmě. Taky je tam muzeum currywurstu, ke vstupnému currywurst zdarma) Ritter Sport Bunte Schokowelt . Limitovaný edice, bio, vegan, atd. Pouze v tomto obchodě! Výstavka zdarma. Fernsehturm (televizní věž), vymyšlená v padesátých letech. Říkalo se jí mj. papežova pomsta , protože za slunného počasí vytvářela jasný odraz kříže. Tvar inspirovaný... trabantem, tedy Sputnikem. A původně měla stát na Muggelbergu. Dokonce se tam se stavbou započalo, než zjistili, že by stála v letecké trase.