O fotkách a maratonech

Kdyby si někdo dělal obrázek o běhání podle tohoto blogu, bude mít dojem, že běhání je něco jako návštěva u zubaře. Píšeme tu hlavně o dnech, kdy se nám nedařilo. Ani tento zápisek nebude jiný.

Neděle náročného týdne. Hlava v pejru, spánkový deficit o výši státního dluhu. Ale dneska to je dobrý, dneska běžím s Igorem, říkám si odpoledne. K večeru přijde bouře a blesky a zpráva od Igora, že na radaru to nevypadá dobře. Žena ho nepustí. Píšu z šaliny, že pršet už přestává a blesky daleko. Igor uspává dcerku, z jeho mobilu odpovídá žena a je poměrně přímá.

Vybíhám. Docela rychle, což je chyba. Jako ostatně skoro vždycky.

Lukáš Werner píše na Deníku N o svém prvním 24h závodě: 

Kde přesně vede hranice mezi hrdinstvím a nerozumem? ... Pomůže takový počin člověku, nebo mu spíš ublíží? Jsem relativně zdravý člověk, který se oproti [závodnici na 48h s rakovinou] na okruhu trápil jen polovinu času, a i tak kolem mě musí rodina už několikátý den kmitat a jsem víceméně k ničemu. K normálnímu provozu, natož sportu, se vrátím bůhvíkdy.

Nohy se motají a nechce se jim. Někdy se bojím, že takhle to jednou s během skončí. Ne zraněním kolene nebo kyčle, ale že přestanou chodit endorfiny. Že už mne to zkrátka nebude bavit.

Je to jako fotky, o které nechcete přijít. V záchvatu úzkosti kontrolujete, jestli tam furt jsou, případně vyrábíte další kopii. Přitom mnohem větší (a pravděpodobnější) hrozba je, že vám na nich prostě přestane záležet. Že už si nedokážete vybavit, proč vám na nich záleželo.

Dál už nemůžu. Poprosím o podporu a dostane se mi jí. (děkuju) 

V INBOXu stále přechovávám email začínající

Too often we receive emails that start like, “We are sorry to inform you that…” Not this time, though, since you are one of the lucky winners of the lottery and we be participating in the 47th BMW BERLIN-MARATHON 2021 Congratulations!

A jo, pochopitelně se s novejma mutacema bojím, jestli Berlínský maraton fakt bude nebo jestli neonemocním. Ale když nebude, poběžím za rok nebo jiný a všechno bude dobrý. Mnohem horší by bylo, kdybych se na něj přestal těšit. Kdybych se o něj přestal bát.