A jsou i dobrý dny (Primalex, Berlínské výpisky 2)

...kdy si maté chuť poskočit, i když máte v každé ruce 15kg primalexu. Vymést pavouky a na chvíli se kochat čistě natřenou, krásnou bílou zdí... než se na ní objeví první otisk kočičí tlapky. Kdyby tak šly schovat do zavařovačky na dobu, kdy je vám z celýho světa do pláče, ze sebe nejvíc.

Když běžím v pondělí reparát na nedělní Long, začnout mne po 4km bolet nohy. "To není dobrý," říkám Igorovi, kterej má výčitky, že mne včera nechal na holičkách, i když mu po stý opakuju, že slovo depresivní v popisu aktivity se ho nijak netýká. Prodlouží si tréning na hodinu, takže od něj vybíhám s desítkou v nohách a sedmnácti před sebou. A to už nezní tak hrozivě, 17km.

Nebyl bych to já, abych si sem tam nepřidal ocásek, ale v zásadě se mi daří držet cestu. Kopec za Antroposem vyběhnu ani nevím jak, nechce se mi věřit, že už jsem nahoře. Dolů zrychlím a nezastavím se až do cíle, 5:44min/km, to by šlo. A Trenérka mi to lajkne, takže běhat o půlnoci už je asi v cajku. Než definitivně vytuhnu na gauči, stihnu se osprchovat.

Další den mi Gábi Brownová odepíše na Stravě na můj komentář "I needed to hear that 🙂 🙏🏻" a já jsem tak rozbolavělej, že si prvně myslím, že jsem se zase někoho dotknul, že je to ironicky, že se mi vysmívá. A ono ne, jak říkám, jsou i dobrý dny.

Výpisky:

Nové zastávky U-bahnu U5: Unter den Linden, Museum Insel, Berliner Rathous, 12 metrů pod povrchem, 75m dlouhý vrták nazývaný Bärlinde postupoval 8m za den

Levné výhledy: Park Inn Panorama Terrasse (4 EUR), House of Weekend (prý dobré párty, kokteily a tak), a pochopitelně televizní věž

Nejlepší pivnice jsou prý v Nikolaiviertel, lepší pití v Schneunenviertel, turisti pijou kolem Alexanderplatz.